U mimina dobrý!

Úúúúúúúúúúúú!

Jak už jste si asi všimli, můj závazek napsat každý den alespoň krátký příspěvěk vzal za své. Původně jsem si myslel, že když nestihnu napsat regulerní příspěvek, dám sem alespoň fotku s nějakým veselým popiskem, ale to by tu z toho za poslední dny byl regulerní fotoblog… Že neuhodnete čím to je? Ano – modří už tuší. Zatímco první měsíc a fous své existence naše miminko převážně spalo,  posledních několik týdnů začíná být nepoměrně interaktivnější. A interakce se očekává hlavně od rodičů, že. Navíc je těžké hledat další témata a neopakovat se, nebo neplácat zbytečnosti za každou cenu, protože většinu zážitků s miminkem si užívá Vaše žena, zatímco Vy sedíte celý den v práci a domů dorazíte až večer, kdy je Vaše dítě utahané a vzteklé, Vaše životní partnerka utahaná a vzteklá a Váš životní kocour utahaný, vzteklý a navíc agresivní s násilnickými sklony, takže ať se vrtnete kam se vrtnete, vždycky Vám jde o život. Paradoxně totiž jste z celé rodiny jediný relativně odpočatý, což není sarkasmus, ale fakt. Dneska si zkusíme stručně shrnout, co nového se miminko a jeho rodičové naučili v době, kdy už nám (hlavně pak Lůce) táhne pomalu na druhý měsíc.

Důležitá změna je, že už nás dost často Lůca bere na vědomí. Pomalu jsme byli přeřazeni ze škatulky “svět kolem nás” přes škatulku “potrava, otrava, přírodní katastrofy” do škatulky “Jůůůů, něco se děje a má to fousy!” Pořád ještě v Lucince nevzbuzujeme zdaleka takové nadšení jako plyšové zrůdičky na kolotoči, nebo zelený látkový králík (Podle barvy jsem usoudil, že je nějak příbuzný s žábami, překřtil jsem ho na Kválíka a Lucinku učím, že Kválík dělá kvá, kvá. Káča z toho není nadšená, ale pokračuji vytrvale ve výuce, vždycky když se nedívá…), ale alespoň už jsme odlišováni od větru, bouřky a zemětřesení. Káča dokonce tvrdí, že se na ní Lůca občas usmívá, ale zatím jsem to na vlastní oči neviděl… psotníčky!

Další důležitá změna je, že se naše tiché spící miminko změnilo ve řvoucí bdící miminko. Většina lidí Vám bude tvrdit, že holčičky na bříško netrpí zdaleka tak moc, jako chlapečci. Nevím, chlapečka nemám. Ale mám holčičku, která na bříško trpí a my všichni s ní. Děláme, co je v našich silách. Kromě kapiček, které dostává jednou denně už od doby, kdy jsme začali přikrmovat umělým mlékem, natíráme Lůce pupík větrovou mastičkou Pupík a před dvěma dny jsem na radu několika různých lidí pořídil věc, která se zove Probiotické kapky. Prý to je zázračný lék a funguje zaručeně a na všechny, můžou to prý i dospělí (jupí) a je to zaručeně neškodné a nemění to chuť jídla. Další věc, kterou byste měli vědět je, že pidiflaštička stojí zhruba 650 Kč, ovšem je tu možnost objednat si je přes někoho z Polska nebo Slovenska, kde stojí zhruba polovinu.

Lůca se učí zvedat hlavu. Zatím to jde ztěžka (to asi všechny ty starosti uvnitř) a jsou to akce značně nekoordinované a okolí i sobě nebezpečné. Nicméně když jí Káča čas od času položí na bříško, dokáže už, za neustálého brblání a nadávání, zvednout hlavičku a otočit ji na druhou stranu.

Brblání, nadávání a zvukové projevy vůbec jsou kapitolou samy pro sebe. Když něco nechce (převážně dudlík), rozšířila svůj repertoár od zřetelného E-e! přes Ňe! až po rozzuřené Blebleblebleblebleble!!! Zato při vyjádření údivu, když vyvalí oči, našpulí pusu a vypustí udivené Úúúúúúúúú, připomíná ze všeho nejvíc nějaké zvířátko ze stáje společnosti Disney a, nedá se nic dělat, je k sežrání. Tož tak.

Také už přišla na to, že vibrující sedačka je sice příjemná kratochvíle, ale funguje převážně jako místo, kam se odkládá mimino, když se ho potřebujeme na chvíli zbavit. Tak to tedy ne, holenkové! Nastupuje dítěcí teror.

A vůbec si všeobecně začíná uvědomovat, že existuje určitá spojitost mezi řevem a příchodem rodičů. A taky určitá spojitost mezi VELKÝM řevem a zvednutím dítěte z postýlky a následným chováním. Ha, důležitý poznatek do života – rodiče se dají ochočit a při troše snahy i vytrénovat. Kocourovi to trvalo dva roky než na to přišel, dítěti měsíc a půl. Není divu, že jsme si tu planetu podmanili.

A co my? Co se naučili milující unavení rodičové? Jaké nové dovednosti si osvojili? Například Káča začíná mluvit nějakou novou miminkovskou řečí. Onehdá jsem přišel při ranním přebalování do koupelny a zatímco navlékala Lůce přes hlavu tričko, oznámila mi přes rameno: “Budeme dělat BuBu!”. Nevím, co to znamená. A možná to vědět nechci. Jsou věci které patří do mužského světa a jsou věci, které patří do ženského světa. Nechci dělat BuBu!, ať už to znamená cokoliv.

Další věc, kterou se Káča naučila, je vstávat nadzvukovou rychlostí. Projevuje se to tak, že než se v noci ke spícímu otci vůbec donese zvuk dětského pláče, ona už stojí u postýlky a já jí vůbec neslyšel vstávat. Hustý!

A co se naučil Šílený otec? Naučil se dovednost, kterou si osvojili všichni otcové, už od počátku věků, v jeskyních, chýších, pod převisem, v chatrčích, barabiznách, srubech, hradech, zámcích, panelácích, činžácích, vilách i bungalovech, v tropech, subtropech, tundrách, lesotundrách, pouštích i za polárním kruhem. Dovednost starou jako sám svět, starou jako rodina, starší než Bible i Korán. Naučil se zaspat. Zaspat cokoliv.